Geniální přítelkyně / Neapolská sága

Konec jsem si přečetla již podruhé.
Ztracených holčiček i lidských osudů by se tu asi dalo najít více. Od prvního dílu vnímám jako jednu ze silných linií příběhu maření potenciálu - geniality minimálně dvou (a možná více) hrdinek/hrdinů, a také utrpení mnoha dalších. I když takový už je život. Podobně jako skutečnost, že obě hrdinky mě v určitých částech příběhu dovedly vytáčet (častěji Elena), ale o to se mi zdály opravdovější.
Je to příběh trochu o tom, jak nadanější ze dvou kamarádek nedostane možnost formálního vzdělávání - byť si svým vlastním způsobem cestu ke vzdělávání najde, zatímco ta méně (byť stále asi nadprůměrně) nadaná ji má; a přestože Eleně (alespoň z mého pohledu) život připravil méně těžkých zkoušek, přesto je téměř stále nespokojená mimo jiné i pocitem ohrožení Lilou.
Je to také příběh matky a dcery, jejichž osudy se rozplynou do ztracena...

Co mi trochu kazilo dojem z příběhu byly některé relativně rozsáhlé pasáže týkající se politické situace, o které nemám dostatečný přehled na to, aby mi pro mě byla dostatečně zajímavá.
Také bych uvítala více prostoro věnovaného Lile, která mi jako postava připadala zajímavější než Elena.

A problém mám trochu s koncem, od kterého jsem možná čekala něco více. Po zmizení dítěte, které jsem si předtím stačila jako postavu hodně oblíbit, jsem doufala, že se ve zbývajících části knihy dozvím alespoň v náznacích něco více o jeho dalším osudu. Také jsem asi doufala v trochu více optimistický závěr příběhu jeho rodičů.
Ano, autorka nechala konec do jisté míry otevřený. To, co se stalo na konci, má asi více možných výkladů. Takže ač se závěr příběhu dostatečně optimistický na to, abych se s tím úplně spokojila, zdá celkem málo pravděpodobný, alespoň jsem tak měla možnost si s trochou námahy vymyslet pro sebe takový epilog, který je i přes poměrně malou pravděpodobnost možný a vysvětlitelný... a se kterým jsem víceméně spokojená.